Pokles obyvatel španělského venkova trápí zákonodárců a občanů již více než půl století. Až pandemie onemocnění COVID-19 to náhle změnila.
Poprvé za uplynulé desetiletí venkovské regiony a menší města ve Španělsku zaznamenávají více lidí, kteří přicházejí, jak odcházejí, protože omezení pohybu pro obavy ze šíření pandemie nového koronavirus vyvolaly poptávku po prostornějších životních podmínkách a místech blíže k přírodě.
Takový demografický posun znát iv jiných vyspělých rozvinutých ekonomikách, například v USA či v Británii.
Před Španělskem tak stojí další výzva – přesvědčit lidi, aby zůstali i po skončení pandemie. V zemi, kde jsou některé regiony tak řídce osídlené jako Laponsko za polárním kruhem, se vláda snaží povzbudit lidi, aby zůstali ve svých nových domovech.
„V některých regionech probíhají hluboké změny, které začínají být nevratné,“ uvedl Tomás García Azcarate, zástupce ředitele španělského Institutu pro ekonomiku, geografii a demografii v Madridu.
Vláda premiéra Pedra Sáncheze se pokouší udržet tento trend, který by jí zároveň pomohl vyřešit dlouhodobé stížnosti na zanedbávání venkovských oblastí. Kabinet hodlá vynaložit velké prostředky ze 140 miliard eur, které má Španělsko v následujících šesti letech dostat z evropského fondu obnovy na oživení ekonomiky po pandemii, na zlepšení infrastruktury a možností na venkově.
„Evropské fondy všechno mění,“ uvedl Francés Boye, generální tajemník ministerstva pro ekologickou transformaci v Madridu, který má na starosti populační politiku. „Umožní nám vylepšit ukazatele, např podíl venkovského obyvatelstva, které není spojeno s novými technologiemi,“ upřesnil.
Vláda tvrdí, že plánuje vyčlenit 2,3 miliardy eur na zajištění pokrytí celé země širokopásmovým optickým internetem do roku 2025 a 2 miliardy eur na rozšíření sítě nové generace 5G. Dalších několik miliard eur má jít na obnovu obecních budov ve venkovských oblastech, na pomoc při ochraně přírodního dědictví a podporu udržitelného zemědělství, lesnictví a rybolovu.
Tyto změny si však vyžádají určitý čas. Vzhledem k zrychlování očkovací kampaně ve Španělsku však někteří z těch, kteří se odstěhovali na venkov, už zvažují, zda se vrátí zpět. To vytváří tlak na vládu, aby urychlila svůj akční plán.
„Zatím nevím, jestli ze mě zůstane venkovská žena do konce života, nebo jen další dva nebo tři roky,“ řekla 39-letá pedagožka Loli García, která se přestěhovala z Madridu na severovýchod Španělska do vesničky Used s 200 obyvateli loni v září i se svými dvěma malými dětmi. „To, co se mi na Používané velmi líbí, je příroda a svoboda. A čas. Zdá se, že tu máme opět čas žít,“ poznamenala.
Pokud by se Španělsku podařilo povzbudit alespoň část z přesídlenců, aby zůstali na venkově, zvrátilo by dosavadní trend exodu opačným směrem.
Španělé se začali hromadně stěhovat do míst na počátku 50. let minulého století, zhruba deset let po občanské válce v zemi. Největší exodus z venkova ve Španělsku trval do roku 1991 a podle centrální banky zvýšil podíl obyvatel měst na 80% ze 60%.
Podobné urbanizační trendy zažili v druhé polovině 20. století země po celém světě. Ale přesuny ve Španělsku byly výraznější, protože se lidé stěhovali do menšího počtu míst, uvedla ve své zprávě španělská centrální banka.
Tato koncentrace zanechala ve Španělsku neobvyklé dědictví – velmi nerovnoměrné osídlení. Na základě počtu čtverečních kilometrů s minimálně jedním obyvatelem je ve Španělsku osídlených pouze 13% území oproti téměř 70% ve Francii a 60% v Německu, ukazují údaje banky.
Přibližně 3403 lokálním samosprávám nebo více než 40% vesnic a městeček v zemi stále hrozí riziko „zmizení“, jsou totiž domovem jen asi milionu lidí.
„Ve většině částí světa lidí přirozeně přitahují velká města,“ uvedl James Pomeroy, globální ekonom společnosti HSBC v Londýně. „Pokud bude pandemie působit jako spouštěč změny a některé z pracovních míst se rozšíří po celé zemi, mohli byste vidět širší základnu jednotlivců s vysokými příjmy, kteří utrácejí své peníze za místní zboží a služby,“ konstatoval a dodal, že by to přineslo hodně pozitiv.
